Přechod Jizerské hory
Přechod Jizerské hory
Zdá se, že podzim je tady, ale kdo by chtěl nasát trochu přírody, barevného babího léta a pohody ještě předtím než naplno udeří podzimní marasty, má právě teď příležitost. Je tady raport z úžasného přechodu Jizerek!
Původní plán předpokládal na přechod tři dny. My měli asi den a půl, takže nezbývalo než vyrazit večer a část cesty nahnat po tmě.
Ve světle čelovky jsme se vnořili do lesa a začali stoupat temnotou po červené. V průzoru lesa zářila Kasiopeja a my pokračovali až do chvíle, kdy se před námi zjevila Fata morgána v podobě malé chaloupky s domácími lokši, koláčky, dobrotami, vínem a pivem. Z původní sklenky byly dvě lahve a vesele jsme pokračovali až k prvnímu spotu – Bedřichovské přehradní nádrži. Tady jsme vykempili a ovíněni usnuli. Tady musím zmínit Barči nový lehoučký spacák s komfortem do +15°C, takže asi nemusím dlouze popisovat, jakou měla Barča noc. Jen doplním, že tráva na břehu byla ráno regulérně zmrzlá.
Ranní čaj nás trochu zahřál, ale teď už hurá do kopce slunci vstříc. Šámalova chata má ještě zavřeno, zato v zaniklé obci Kristiánov zbylo poslední stavení a zrovna tam dělají ty nejluxusnější snídaně pro vymrzlé horaly. Během příštích hodin jsme jen od cesty viděli tolik hub..no prostě strašně moc hub a těch Ryzců.
Dosud to byla vlastně dost pohodová procházka. Horská turistika začíná až výstupem na Frýdlandské cimbuří, kde také začínají neskutečné výhledy do kraje, které si budeme užívat v různých obměnách následujících 24 hodin. Z Frýdlandského cimbuří stoupáme dál hřebenem až na Polední kameny a odsud zase klesáme pod Smědavskou horu. Malebnou horskou krajinou plnou potůčků, mokřadů, skalisek a dřevěných chodníčků sejdeme až na úpatí Jizery, kde si někteří smočí oteklé bakule v ledové bystřině.
Poslední výstup dne je výživný, ale žene nás touha spatřit západ slunce z vrcholu Jizery a taky nás žene hlad.Na vrcholu je dřevěný přístřešek, kde několik skupinek nocuje pohromadě. My však opodál nacházíme Svatý grál všech trempů – v kosodřevině ukryté nocoviště s rovinkou na spaní, hotovým ohništěm a připraveným dřevem na otop.
Barča má panickou hrůzu z další noci ve svém spacáku, takže jí poučím svůj s tím, že my se s mužem vejdeme do jednoho. No vlastně by to bylo docela v pohodě nebýt toho, že muž na výpravách většinou trochu trpí plynatostí 😁👌
Ráno hajdy ze zaprděných spacáků, abychom stihli rozbřesk z vrcholového skaliska. Pak následuje poctivá snídaně (Kamarádka Barča vozí vždycky dobroty a nejlepší je, že je taky nosí v báglu na zádech. Druhý den expedice si tak můžete dát k snídani třeba luxusní domácí makovec.) a po snídani makáme dolů. Do Nového města pod Smrkem to máme 16,2 Km. Problém je, že lokálka, kterou potřebujeme stihnout jede ve 14.19 což je asi za 6 hodin.
Ráno začíná brutálním sestupem dolů na Smědavu, pak hned začínáme stoupat přes Nebeský žebřík na nejvyšší vrchol Smrk s parádní futuristickou rozhlednou. Odsud je pak nekonečný sestup až do Nového města pod Smrkem….
ufff, stihli jsme to asi s 15 min rezervou. Lokálka nás veze zpět do Liberce, kde máme zaparkované auto a odsud už hajdy do dálničních kolon a domů….
Comments are closed.